čtvrtek 26. dubna 2012

Aby ta moje cestovka do toho Liberce necestovala sama...


Večer sem hrábla do toho mého milovaného jarního FQ setu Secret Garden od Sandi Henderson. A proč? Protože červíček hlodal a hlodal a hlodal.... Prostě k cestovce Heather sem si musela ušít ještě i kabelku. Docela šílený nápad, pokud nestíháte a všecno se kupí, ale bylo to silnější, než koš nevyžehleného prádla v rohu. Volba nakonec padla na Via Manno z kabelkového kurzu (z časových důvodů). Jednoduchá, když se vystuží je i elegantní... A kdybych si nevymyslela ty prostřihy a nebojovala s málem doplňkové látky, byla by  hotová za hodinku.






Přeji krásné jarní dny.

úterý 24. dubna 2012

Na cesty

Blíží se Libercký sraz. Vše to vypukne tento pátek. Už se moc těším. Ukázky na kurzy jsou nachystané, pomůcky připravené a nakoupené a zbývá jen sbalit a přesunout se tu spoustu kilometrů směrem Liberec. Ale ono se řekne sbalit. Jenže do čeho? Všechny dostupné tašky zabavil Honza a jsou plné kraťasů, triček, kopaček... Prostě jsou nepoužitelné. Tak sem se rozhodla, že si konečně ušiju vysněnou cestovku. Měla to být Mademoiselle Paris z loňské Mariny. Hezky ve vintage stylu. Jenže člověk míní a ..... Bellet mění. Stalo se, že ve středu večer zveřejnila návod na bonusovou tašku z kurzu Kdyby tisíc tašek bylo zima 2012. Taška to není ledajaká, ale cestovní. Shodou okolností zrovna dorazily látky a tak sem v sobotu navečer sedla a pustla se do šití mojí nové cestovní tašky. Místo vintage látek sem použila neobvyklou kombinaci látek z kolekce Secret Garden od Sandi Henderson v krásných jarních barvách
a doplnila je zelenými ,,bylinkami,, . Myslím, že se povedla, co vy na to?










Děkuji za nahlédnutí.

neděle 8. dubna 2012

A co třeba fejeton?

Poslední dobou není na tvoření moc času. Prostě se nedaří. Ale tvořím i jiné věci. Například slohové práce, které musím každé pololetí odevzdat. Ve své podstatě je to také tvoření. Sice tyhle věci píšu až na poslední chvíli, stylem - ráno to musím poslat, tak honem.... Tímto způsobem jsem napsala třeba fejeton, reportáž, úvahu nebo různé referáty o knihách. Většinou mám problém zkloubit téma a útvar. Opravdu to dá hodně zabrat. Ale nakonec se přeci jen vždycky zadaří a práci v termínu odevzdám. A protože poslední dobou můj blog zeje prázdnotou, rozhodla jsem se sáhnout do svého pomyslného šuplíku a občas vám z něj něco předložit. Přeji příjemné počtení.

Jako první pouštím do světa fejeton na téma: 

Člověk a zvíře

Zvířata a zvířátka provázejí celé lidstvo od nepaměti. V časech dřívějších lidé chovali zvířata jako užitková. Kravičky, ovečky, kozy, vepříky, psy jako hlídače obydlí, kočky jako lovce myší. V dnešní době spousta lidí chová zvířata nejen pro užitek, ale i pro svou potěchu jako společníky. Pejsky, kočičky a jinou havěť máme hezky doma v teplíčku. Davové šílenství v pořizování jorkšírů a podobných pejsků jsem vždy komentovala slovy, že krysu s mašličkou teda doma nechci.  Ale víte, jak to je. Odříkaného chleba největší krajíc.
Odjakživa jsme vlastnili velkého psa, hlídače, ale i mazlíčka, velikosti telete. Také jednoho velkého kocoura, v akváriu plavaly rybičky, ve výběhu běhala morčata. A jednoho krásného dne přibyl do naší domácnosti nový člen rodiny. Nejmenší doga, mops. Mrňavý uzlíček s velikýma, hnědýma očima, který se vešel do dlaně, místo štěkání jen kníkal, chrochtal, funěl a pořád se motal pod nohama.
S příchodem tohoto mrněte do vašeho bytu či domu, se rázem začínají ztrácet všechna předsevzetí ohledně jeho výchovy, která jste si dali. Například, že nebude spát s námi v posteli. To platí jen do té doby, než zjistíte, že pejsek je jako malé dítě, vyspaný velmi brzy a tak ho ve tři ráno prostě strčíte k sobě pod peřinu, abyste v klidu dospali. Ale ouha, další a další noci, přesně ve 3:OO ráno se vehementně dožaduje vysazení do vašeho a teď už i jeho pelíšku. Časem se nám podařilo oddálit jeho příchod povelem ,,ještě ne‘‘ o hodinu. Dalším předsevzetím bylo, že bude jíst jen zdravé a chutné granule. To vám vydrží do té doby, než je váš miláček začne odmítat a raději bude týden hladový. Ale on moc dobře ví, že nakonec rezignujete a vytáhnete něco lepšího, chutnějšího, místo těch hnusně páchnoucích koleček a ještě mu budete rádi podstrojovat, nakonec uznáte, že je přece šelma a vytáhnete kus pořádné flákoty, nebo šunky, jen aby zase jedl. Dovolím si tak trošku podotknout, že bych granule taky nejedla, ač zdravé a přesně dávkované, pro zdraví a vitalitu určené, voní nevábně a chutnají asi pořád stejně.
Poté většinou nastane období, kdy se snažíte pejska naučit venčení venku na dvoře a ne doma na podložce, nebo nedej bože kde ho napadne. Potom to většinou probíhá za kvílení dětí: ,,Maminko prosím tě nebij ju.‘‘ A maminčina křiku: ,,Tak si ta hovínka uklízejte sami.‘‘ Hurá, podařilo se, pejsek chodí na dvůr a do zahrady. Vyvalili jsme další Sisyfův balvan až nahoru. Ale jen ho dovalíte, přijde další ouvej. Tentokrát zima a řešíte otázku, zda pejska obléci, či ne. Náš pes přece není žádná městská, načesaná slečna s beruškou na čele, tak obleček nepotřebuje. Na procházku a proběhnout se po zahradě ale musí. Však se uvidí. Jenže pejskovi je zima. Klepe se jako osika, odmítá jen vystrčit čumák ze dveří. A tak rezignujete už asi po sté, naložíte pejska do auta a zamíříte do chovatelských potřeb koupit slušivý, červený svetřík s roláčkem. Hurá, můžeme vesele ven.
Zima se přehoupla a začali jsme vyhlížet jaro. S příchodem jara se většinou začínají objevovat další problémy a hlavně blechy. Vzpomínám si na slavnou větu pana Kemra z neméně slavného filmu, že to jsou blechy psí a ty na člověka nejdou. Jdou a koušou. Ten pocit, kdy sedíte v křesle s miláčkem na klíně, něco vám přistane na obličeji, tak to připlácnete a v zápětí zjišťujete, že je to hezky vypasená blecha, asi nemusím popisovat. V tento okamžik se měníte v lovce a deratizéra, protože blešky umí být náramné potvůrky a když se rozmnoží, raději nedomýšlet. Zatnete zuby, nakoupíte spoustu anti parazitárních šamponů, vykoupete a odblešíte celé chlupaté osazenstvo včetně kocoura a zhluboka si oddechnete. Nástrahy soužití člověka se zvířetem jsou nevyzpytatelné.
Na závěr mě napadá jen jedno. Pokud si pořídíte domů pejska, musíte počítat s tím, že hodně slevíte ze svých předsevzetí. Budete mít doma milého společníka, který sice poslouchá, ale zároveň vás má omotané kolem prstu a dnes a denně zkouší, co si necháte líbit a co vydržíte. V jedné písničce se zpívá, že máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá a mají hebkou srst, ale pozor, o nástrahách a záludnostech chovu tam už nic není.


Děkuji za nakouknutí.


A ještě jedno foto, abyste věděli, o kom je řeč. Naše Eli: