A co třeba fejeton?

Poslední dobou není na tvoření moc času. Prostě se nedaří. Ale tvořím i jiné věci. Například slohové práce, které musím každé pololetí odevzdat. Ve své podstatě je to také tvoření. Sice tyhle věci píšu až na poslední chvíli, stylem - ráno to musím poslat, tak honem.... Tímto způsobem jsem napsala třeba fejeton, reportáž, úvahu nebo různé referáty o knihách. Většinou mám problém zkloubit téma a útvar. Opravdu to dá hodně zabrat. Ale nakonec se přeci jen vždycky zadaří a práci v termínu odevzdám. A protože poslední dobou můj blog zeje prázdnotou, rozhodla jsem se sáhnout do svého pomyslného šuplíku a občas vám z něj něco předložit. Přeji příjemné počtení.

Jako první pouštím do světa fejeton na téma: 

Člověk a zvíře

Zvířata a zvířátka provázejí celé lidstvo od nepaměti. V časech dřívějších lidé chovali zvířata jako užitková. Kravičky, ovečky, kozy, vepříky, psy jako hlídače obydlí, kočky jako lovce myší. V dnešní době spousta lidí chová zvířata nejen pro užitek, ale i pro svou potěchu jako společníky. Pejsky, kočičky a jinou havěť máme hezky doma v teplíčku. Davové šílenství v pořizování jorkšírů a podobných pejsků jsem vždy komentovala slovy, že krysu s mašličkou teda doma nechci.  Ale víte, jak to je. Odříkaného chleba největší krajíc.

Odjakživa jsme vlastnili velkého psa, hlídače, ale i mazlíčka, velikosti telete. Také jednoho velkého kocoura, v akváriu plavaly rybičky, ve výběhu běhala morčata. A jednoho krásného dne přibyl do naší domácnosti nový člen rodiny. Nejmenší doga, mops. Mrňavý uzlíček s velikýma, hnědýma očima, který se vešel do dlaně, místo štěkání jen kníkal, chrochtal, funěl a pořád se motal pod nohama.

S příchodem tohoto mrněte do vašeho bytu či domu, se rázem začínají ztrácet všechna předsevzetí ohledně jeho výchovy, která jste si dali. Například, že nebude spát s námi v posteli. To platí jen do té doby, než zjistíte, že pejsek je jako malé dítě, vyspaný velmi brzy a tak ho ve tři ráno prostě strčíte k sobě pod peřinu, abyste v klidu dospali. Ale ouha, další a další noci, přesně ve 3:OO ráno se vehementně dožaduje vysazení do vašeho a teď už i jeho pelíšku. Časem se nám podařilo oddálit jeho příchod povelem ,,ještě ne‘‘ o hodinu. Dalším předsevzetím bylo, že bude jíst jen zdravé a chutné granule. To vám vydrží do té doby, než je váš miláček začne odmítat a raději bude týden hladový. Ale on moc dobře ví, že nakonec rezignujete a vytáhnete něco lepšího, chutnějšího, místo těch hnusně páchnoucích koleček a ještě mu budete rádi podstrojovat, nakonec uznáte, že je přece šelma a vytáhnete kus pořádné flákoty, nebo šunky, jen aby zase jedl. Dovolím si tak trošku podotknout, že bych granule taky nejedla, ač zdravé a přesně dávkované, pro zdraví a vitalitu určené, voní nevábně a chutnají asi pořád stejně.

Poté většinou nastane období, kdy se snažíte pejska naučit venčení venku na dvoře a ne doma na podložce, nebo nedej bože kde ho napadne. Potom to většinou probíhá za kvílení dětí: ,,Maminko prosím tě nebij ju.‘‘ A maminčina křiku: ,,Tak si ta hovínka uklízejte sami.‘‘ Hurá, podařilo se, pejsek chodí na dvůr a do zahrady. Vyvalili jsme další Sisyfův balvan až nahoru. Ale jen ho dovalíte, přijde další ouvej. Tentokrát zima a řešíte otázku, zda pejska obléci, či ne. Náš pes přece není žádná městská, načesaná slečna s beruškou na čele, tak obleček nepotřebuje. Na procházku a proběhnout se po zahradě ale musí. Však se uvidí. Jenže pejskovi je zima. Klepe se jako osika, odmítá jen vystrčit čumák ze dveří. A tak rezignujete už asi po sté, naložíte pejska do auta a zamíříte do chovatelských potřeb koupit slušivý, červený svetřík s roláčkem. Hurá, můžeme vesele ven.

Zima se přehoupla a začali jsme vyhlížet jaro. S příchodem jara se většinou začínají objevovat další problémy a hlavně blechy. Vzpomínám si na slavnou větu pana Kemra z neméně slavného filmu, že to jsou blechy psí a ty na člověka nejdou. Jdou a koušou. Ten pocit, kdy sedíte v křesle s miláčkem na klíně, něco vám přistane na obličeji, tak to připlácnete a v zápětí zjišťujete, že je to hezky vypasená blecha, asi nemusím popisovat. V tento okamžik se měníte v lovce a deratizéra, protože blešky umí být náramné potvůrky a když se rozmnoží, raději nedomýšlet. Zatnete zuby, nakoupíte spoustu anti parazitárních šamponů, vykoupete a odblešíte celé chlupaté osazenstvo včetně kocoura a zhluboka si oddechnete. Nástrahy soužití člověka se zvířetem jsou nevyzpytatelné.

Na závěr mě napadá jen jedno. Pokud si pořídíte domů pejska, musíte počítat s tím, že hodně slevíte ze svých předsevzetí. Budete mít doma milého společníka, který sice poslouchá, ale zároveň vás má omotané kolem prstu a dnes a denně zkouší, co si necháte líbit a co vydržíte. V jedné písničce se zpívá, že máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá a mají hebkou srst, ale pozor, o nástrahách a záludnostech chovu tam už nic není.

Děkuji za nakouknutí.

A ještě jedno foto, abyste věděli, o kom je řeč. Naše Eli: